Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid, Ája Dvořáčková, Archiv Petry Macháčkové
Luboš Andršt
LUBOŠ ANDRŠT, fenomenální kytarista, který se stal legendou bluesové kytary. Právě dnes slaví 70. narozeniny, a tak Rockový svět oslovil několik jeho kolegů a kamarádů převážně z muzikantské branže a požádal je o odpovědi na následující otázky.
– Co se vám vybaví, když se řekne Luboš Andršt?
– Vzpomenete si na první setkání s ním?
– Jaké je vaše originální přání Lubošovi k narozeninám?
Michal Prokop (zpěv)
1) Luboš Andršt je kytaristou zcela výjimečným. Ačkoli se často projevuje jako poněkud technokratický, až profesorský typ, jeho hra je naprosto jiná, je nesmírně emocionální, plná citu. On hraje vlastně tak, jak bych si přál hrát já, kdybych to takhle uměl. Určitě je to dáno našimi společnými vzory, naším společným (nebojím se toho výrazu) feelingem. A taky je Luboš zajímavým skladatelem: prakticky na všech našich společných deskách jsou i jeho skladby, které zpívám moc rád. A vždycky čekám na jevišti, co tam zas nandá. Za ta léta ho mám hodně „přečteného“, ale přesto často překvapí, a na to se moc těším.
Michal Prokop
2) Bylo to někdy na konci roku 1969, kdy ho někdo doporučil k nám do kapely. V té době už jsem přestal hrát na kytaru a někoho jsme hledali. Už si moc nepamatuji, kdo ho přivedl, ale důležitým aspektem jeho přijetí byl fakt, že je bratrancem Petra Jandy, to tenkrát něco znamenalo. Ale když to pak na zkoušce zmáčkl a já slyšel prvně od českého kytaristy prstové vibrato, které u nás tehdy ještě nikdo neuměl, bylo jasné, že je jedno, čí bratranec vlastně je.
3) Hlavně aby mu to ještě dlouho vydrželo a aby to společně vydrželo nám: jemu, mně i dalšímu letošnímu sedmdesátníkovi, se kterým hrajeme léta. Tím je houslista Honza Hrubý, další frajer, se kterým mám tu čest.
Jan Hrubý (housle)
1) S Lubošem hraju průběžně již několik desetiletí. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsme spolu v duu brázdili bluesové kluby. Když bolševik vyhnal Vláďu Mišíka z české rockové scény, hrál jsem krátkou dobu v jeho Blues Bandu. Ještě předtím mě přizval k natáčení jeho LP Capricornus. To, že s ním hraju dodnes, považuju za snůšku šťastných náhod, v čemž má jaksi svůj podíl i Michal Prokop. Ten dostal v roce 1986 nápad, že bychom mohli dát dohromady akustické trio, tehdy pod názvem Nu Trio, které funguje pod našimi jmény dosud. Kromě toho spolu hrajeme asi od roku 2005 ve větší formaci, v kapele Michala Prokopa Framus Five. Myslím, že se mi do jisté míry za ta dlouhá léta podařilo nalézt v Lubošově myšlenkově výrazovém „arzenálu“ jeho specifické tónorody, čímž mi umožňuje nahlédnout do jádra jazz-bluesové tematiky. Někdy vás spoluhráč nechá hrát jaksi v polospánku, což se při hraní s Lubošem nikdy nemůže stát. Například u aranže skladeb, které hrajeme léta, se často jaksi dráždíme krátkými novotvary, kdy jeden na druhého musí rychle reagovat. Ustáleným aranžím to neuškodí a skladby, které se hrají jako stálice dlouhou dobu, člověku jaksi tolik nezevšední. Ze zkušenosti vím, že řadě lidem trvá dlouho, než pochopí Lubošovu celkovou duši. Já mám to štěstí, že mě to „hledání“ nezasáhlo. Nevím, proč si někteří lidé myslí, že je Luboš introvert. Já vím, že není. Jsem často při jeho diskusích, o čemkoli a s kýmkoli, a Luboš je duše upřímná a otevřená.
Jan Hrubý
2) První setkání s Lubošem Andrštem bylo neosobní. Kdysi dávno mně jeden kamarád povídal, že byl na koncertě kapely Energit a že tam hraje fantastickej kytarista. Nelenil jsem a na tu kapelu jsem zašel. Už si nepamatuju, kdy to přesně bylo, někdy v roce 72 nebo 73. Měl jsem v tehdy takovou poloprofi kapelu Reprocity a byl jsem pro širší publikum absolutně neznámou figurou. Pamatuju se, že když jsem se z toho koncertu vracel domů, měl jsem pocit, že je taková muzika pro mě nedostupná. Tam jsem z mého pohledu viděl dva démony: byli to Luboš Andršt a Vláďa Padrůněk, se kterým jsem se o dva roky později sešel v nově vzniklé kapele Vládi Mišíka, v Etc… Mišík byl v té době už rocková celebrita, a tak se Etc… rychle dostali na výsluní české rockové scény. Tudíž jsme se s muzikanty včetně Luboše zákonitě občas střetávali. Kdy a kde jsme spolu prohodili první slova, si samozřejmě nepamatuju. Je to ale už skoro půl století.
3) Co se přeje člověku k dovršení jistého věku, jehož stejně dlouhá doba na zeměkouli čeká i mě o několik měsíců později, mě jaksi nenapadá. Ale protože se na to ptáte, musím ze sebe něco vymáčknout. Hlavně mu přeju pohodu v jeho rodině, ať hraje aspoň tak dlouho jako B. B. King a vůbec… Vždyť to znáte.
Ondřej Konrád (foukací harmonika, zpěv)
1) Luboš byl u řady mých zásadních hudebních kroků. Několikrát jsme kdysi dávno jamovali a absolvoval jsem s ním svoje vůbec první vystoupení za honorář koncem zimy 1972 v klubu na Strahově, s Ernoušem Šedivým a Vláďou Padrůňkem. A po letech mě zase Luboš vtáhl do Blues Bandu s Petrem Lipou a Gumou Kulhánkem, což bylo moje první profi angažmá. Hrát s ním bylo vždycky něco mimořádného. Protože je to úžasný kytarista a vůbec muzikant s ohromným přehledem a znalostmi. Občas se dodnes na pódiu potkáváme a pokaždé obdivuju jeho tón, invenci, vnitřní energii, ten mix blues s fusion jazzem. A nedivím se, že na něj zahraniční návštěvníci koncertů koukají s otevřenou pusou.
Ondřej Konrád
2) Muselo se odehrát někdy potom, co jsem od jeho bratrance Petra Jandy slyšel domácí nahrávku Lubošovy skupiny Blues Company Ltd., asi ještě v roce 1968. Moje nadšení z toho „demáče“ pak značně vzrostlo, když jsem Luboše slyšel naživo, zřejmě na nějaké jam session. Hrál přesně to, co mě tehdy zajímalo: moderní elektrické blues, a to na nečekaně vysoké úrovni. Přestože ještě nevlastnil ani špičkový nástroj, ani aparaturu, kytara mu v rukou „zpívala“. Seznámili jsme se raz dva, společných témat k hovoru byla spousta. Znáš tuhle desku? A tamtu? A slyšel jsi tohohle kytaristu? Později došlo i na řadu nehudebních témat, když jsme v 80. letech křižovali s Blues Bandem Československo.
3) Hlavně aby mu to pořád hrálo, samozřejmě. Je výborné, že oprášil Energit a na kapelu nejspíš chodí nejen pamětníci. Takže si vlastně Luboš dal senzační dárek k narozeninám sám.
Peter Lipa (zpěv)
1) Luboš Andršt je objektivně jeden z našich nejoriginálnějších kytaristů. Kromě tohoto objektivního kritéria musím přidat i osobní názor, protože jsem s ním strávil asi 6 let ve formaci Blues Band. Luboš je zároveň velmi logicky a prakticky uvažující lídr a pro mě ty společné roky byly velkou školou toho, jak může hudební skupina existovat, zejména co se týče výběru a nácviku repertoáru.
Peter Lipa
2) Moje první střetnutí s ním se datují na konec 70. let, kdy na sebe velmi upozornil jako člen Energitu, ale i ostatních skupin. Tehdy mě také vyzval, abychom si spolu někdy zahráli blues. A zkraje roku 1980 to pak začalo.
3) Moje přání možná není velmi originální, ale přeju Lubošovi hodně zdraví – a k němu patří i chuť do další muziky.
Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek (baskytara)
1) Může se zdát, že Luboš je poněkud uzavřený a exaktní /mimochodem v písemné podobě je exaktní/. Ale jako muzikant je plný emocí a důležité je, že ta energie se dostane k lidem prostřednictvím tak emotivního nástroje, jako je kytara.
Vladimír „Guma“ Kulhánek
2) Známe se od nepaměti. První pokus o kapelu byl někdy po rozpadu Flamenga. Pak jsme hráli pět let v Blues Bandu a nyní na stará kolena v obnoveném Energitu. Mám z toho obrovskou radost a doufám, že to Luboš cítí také tak.
3) Když si Luboš zahrál s B. B. Kingem,tak proč ne s Buddy Guyem?
Pavel Razím (bicí)
1) Luboš je v tom dobrým smyslu slova urputnej, precizní – čímž nemyslím jen hraní jako takový, ale zvuk jeho nástroje, důsledný dodržování stylu po všech stránkách, což vyžaduje i od všech spoluhráčů. (úsměv) Je to sólista, frontman: dokáže svojí hrou utáhnout celej večer. Luboš je určitě jednou z legend český elektrický kytary a pro posluchače jistota poctivýho instrumentálního blues.
Pavel Razím
2) Luboše jsem poprvé viděl někdy v polovině 80. let coby návštěvník koncertu kapely Blues Band a byl jsem nadšenej, pak dlouho nic. (úsměv) Koncem tisíciletí jsem začal sporadicky zaskakovat v jeho kapelách, až jsem se stal členem Blues Bandu a hraju s ním i v jiných souborech už spoustu, spoustu let.
3) Přání k narozeninám: Luboši, přeju ti pevný zdraví, a měj ještě alespoň bluesovou dvanáctku let dostatek páry na muziku a na mě. (smích)
Pavel Novák (baskytara)
1) Co se týče elektrické bluesové muziky a hlavně bluesové kytary, je Luboš bezpochyby v českých zemích asi tou nejzásadnější osobností a věrozvěstem, který ovlivnil několik generací kytaristů. Jeho legendární učebnice Jazz – Rock – Blues si ještě dnes, po dvaceti letech od vydání, chodí po koncertech mladí kluci nechat podepsat. Z jeho žáků na frýdlantské jazzové dílně je spousta výborných muzikantů. Mně osobně se na něm asi nejvíc líbí to, že má naprosto jasnou představu, co a jak chce hrát, a nehodlá z ní ustoupit ani o milimetr, komunistům a všem hudebním trendům posledního půlstoletí navzdory. A taky to, že mu jde pouze a jenom o muziku: bez ohledu na to, zda hraje v klubu pro třicet, nebo na festivalu pro tři tisíce lidí, do toho jde se stejným nasazením, stejnou energií. Jeho hraní má originální a nezaměnitelný rukopis, kdybys v rádiu zaslechl sólo z jakékoliv jeho desky za posledních 40 let, vždycky hned bezpečně poznáš, že to hraje Luboš.
Pavel „Houba“ Novák
2) Poprvé jsem Luboše viděl v roce 1995 na festivalu v Řevnicích, kde vystupoval s Blues Bandem, ve kterém tehdy zpívala Tonya Graves. Pro mě jako šestnáctiletého kluka z vesnice to tehdy byla úplná Amerika. To byl jeden z prvních impulzů, kdy jsem začal pátrat po tom, co že je vlastně to blues. Když mi pak můj gymnaziální učitel výtvarky nahrál na kazetu Claptonovu desku From The Cradle, poznal jsem tam několik pecek, které tehdy Luboš s kapelou hráli, a tehdy vlastně začala moje celoživotní láska k téhle muzice. Osobní setkání pak proběhlo na podzim 2006 kdesi v Německu, kam jsem jel s Honzou Kořínkem odehrát jako záskok první koncert s Lubošovým Blues Bandem. Cestou jsme se po telefonu domlouvali, co se vlastně bude hrát za písničky.
3) Sedmdesátka je pro bluesmana věk, kdy se kariéra teprve začíná slibně rozjíždět, tak hlavně pevné zdraví, aby ty kluby objížděl alespoň tak dlouho jako B. B. King.
Jiří „Zelí“ Zelenka (bicí)
1) Prostě výborný bluesový a jazzrockový kytarista. Můj druhý nejoblíbenější nástroj je kytara, proto jsem s radostí přijal nabídku hrát s Lubošem v Energitu. Myslím si, že je jedním z mála kytaristů, který má výborný zvuk. Proto s ním rád hraji, má totiž „total analog“ zvuk, kterého jsem příznivcem. Kytara, kabel, lampový aparát, ruce, a není co řešit.
Jiří „Zelí“ Zelenka
2) Luboše jsem zaregistroval už jako adolescent, když jsem začal koketovat s hudbou. Moje první hudební setkání s ním bylo myslím na Kloboučku, kde jsme točili první díly tohoto tehdy oblíbeného televizního pořadu. Pak jsme se různě potkávali na koncertech, časem jsem občas zaskakoval i v jeho Blues Bandu. Teď si vzpomínám, že jsem hrál pár koncertů, možná těsně po revoluci, s Michalem Prokopem, kde jsme se určitě potkali dřív než na Kloboučku… Ale to je jedno, prostě jsme o sobě věděli.
3) Luboši, vydrž ještě hodně dlouho! Energit je docela dobrá kapela a mě to s touhle partou hodně baví. Vše nej přeje Zelí.
Jan Holeček (zpěv, klávesy)
1) Luboš je famózní kytarista a úžasný člověk, který má v sobě to, co jiným chybí – zejména pokoru a velké srdce. Reprezentuje pro mě „západní“ hudbu, která je mi blízká a na který jsem vyrostl, koneckonců s ním už hraju téměř víc jak pětinu mého dosavadního života. A pevně věřím, že ještě dlouho budu.
Jan Holeček
2) Luboše jsem poprvé „face to face“ potkal na podzim 2005, sešli jsme se tehdy v Rock Café ještě s Ernoušem a plánovali tam obnovení Energitu.
3) Co bych Lubošovi přál k narozeninám? Pevné zdraví a hodně lásky, a to jemu i nejbližším lidem v jeho okolí, bez toho není nic. Spoustu inspirace a co nejméně „hloupých“ lidí kolem něj.
Paul Kowacz (kytara)
1) Luboš je vynikající hráč, právě proto si ho jako hosta pozval i legendární B. B King. Je to hráč, který nabízí velkou paletu kytarových nálad a je inspirací ho poslouchat. Mám velkou radost, že jsem si s ním mohl párkrát zahrát a poznat ho osobně. Občas spolu rozebíráme takové ty kytarové záležitosti, třeba jakej efekt nebo aparát hraje nejlíp a kdo z kytaristů hraje dobře blues. Ocenit bych chtěl i to, že si nepamatuju, že by kdy Luboš hrál hudbu, která ho nebaví. Stále drží ten nejvyšší hudební standard. Také došlo k obnovení kapely Energit a kapela vydala novou desku a aktivně koncertuje. To je skvělá zpráva a takový dárek pro nás od Luboše.
Paul Kowaz
2) První setkání s jeho kytarovým uměním bylo z nahrávek. Jako první věc jsem slyšel kultovní desku Město ER od kapely Framus Five. Je to určitě jedno z nejdůležitějších alb české rockové historie. Živě jsem poprvé slyšel Luboše hrát ve velké Lucerně těsně po revoluci, když hrál v doprovodné kapele Marty Kubišové. Pak jsem ho slyšel hrát mnohokrát v různých slavných seskupeních. Osobně jsem se s ním setkal na koncertu Luboš Andršt Blues Bandu, kde nás seznámil Honza Holeček, asi tak dvanáct let zpátky. Byl moc milej a přátelskej a dobře jsme si pokecali o muzice.
3) Lubošovi přeju hlavně hodně zdraví a hodně hudebních aktivit. A nám všem přeju, ať máme možnost dlouho chodit na jeho koncerty a ať natočí ještě nějaká nová alba s jeho autorskou hudbou.
Petra Macháčková (manažerka kapely Energit)
1) Luboš Andršt je upřímný, poctivý a disciplinovaný člověk. Tyto vlastnosti se promítají do všech sfér jeho činění, mezilidskými vztahy počínaje a fenomenální hrou na kytaru konče. Je jen málo lidí, kteří přistupují k životu a hraní jako Luboš, a proto si ho velice vážím a obdivuji ho.
Petra Macháčková
2) Mé první (i když v té době ještě neosobní) setkání s ním proběhlo, když mi bylo necelých 14 let. V té době jsme bydleli s rodiči za Prahou a ze mě se stávala pomalu, ale jistě bluesová fanynka. Jednoho dne jsem zatoužila vidět Luboše naživo. Koncerty v Ungeltu tehdy stejně jako nyní začínaly dost pozdě, a tak nezbývalo nic jiného, než „zdrhnout“ a v noci potupně volat rodičům, kteří netušili, kam jsem se ztratila, aby si pro mě přijeli. Ráda na to vzpomínám, protože už tenkrát mě Luboš svojí hrou absolutně dostal! V té době by mě ani ve snu nenapadlo, že se jednou stanu jeho manažerkou. Sny se zkrátka někdy stávají skutečností.
3) Lubošovi k narozeninám přeju především hodně zdraví! Není to sice moc originální, ale jde o to nejdůležitější, co člověk může mít.
Luboš Hnát (Rockový svět)
1) Když se řekne Luboš Andršt, musí se hned dodat česká bluesová kytara. A když se řekne česká bluesová kytara, musí se hned dodat Luboš Andršt. Není možné, aby jedno existovalo bez druhého. Luboš je obrovská osobnost, jakých je tady málo. Myslím, že jeho jméno by měl s posvátnou úctou vyslovovat každý, kdo to s hraním na kytaru myslí vážně.
Luboš Andršt s autorem tohoto článku
2) Jasně, ono to není zase tak dávno: Honza Holeček mi kdysi nabídl zprostředkování rozhovoru s Lubošem. Nadšeně jsem souhlasil. Asi po roce jsme se domluvili na schůzce, na které byl i Honza. Jenže já jsem den předtím nastydl, proto jsem Honzu požádal, aby otázky četl on. Seděl jsem naproti Lubošovi, poslouchal Honzu, jak klade ty otázky, a pomalu mi začínalo docházet, že jsem se právě setkal s jedním z nejlepších českých kytaristů. Společné foto pak bylo pověstnou třešničkou na dortu.
Za zmínku určitě stojí i Lubošovo vystoupení na loňském koncertě Rockového světa. Opět jsem požádal Honzu, aby se Luboše zeptal, jestli by si nepřišel zahrát pár písniček. Přišel! A byl to obrovský zážitek nejen pro mě, ale i pro všechny přítomné. Ten pocit, kdy jsem stál na pódiu a za mohutného potlesku se vítal s Lubošem, byl k nezaplacení. Nikdy na to nezapomenu.
3) Originální? No, to jsem si zase sám na sebe upletl pěkný bič. Tak tedy: Kromě obligátního pevného zdraví bych Lubošovi přál i pevné struny a hodně krásných dlouhých tónů alespoň do dalších sedmdesáti let! Ať to hraje, mistře!
Víte že… aneb Luboš Andršt vypráví
Když mi bylo nějakých 19 nebo 20 let, tak jsem se strašně zažral do hraní a neměl jsem na nic čas. Tehdy se mnou chtěl každý hrát. Až jsem si najednou říkal, jestli náhodou nejsem muzikant, aniž bych o tom věděl.
Já jsem si nikdy neplatil zdravotní pojištění, protože jsem to nepotřeboval. Nikdy se mi totiž nestalo, že bych musel zrušit koncert kvůli tomu, že bych byl nemocný. Vždycky jsem to nějak odehrál, i když jsem měl třeba horečku nebo výron kotníku, tak jsem to odehrál vsedě. Jednou jsem si nějak přiskřípl prsty, přesto jsem koncert odehrál dvěma prsty.
Tehdy jsem neměl žádnou akustickou kytaru, ale věděl jsem, jakou chci. Byl to typ Ovation Legend. Poslal jsem objednávku do proslulého obchodu Manny’s Music v New Yorku a brzy jsem měl v ruce předběžný účet. Potíž byla v tom, že u nás se taková kytara koupit nedala. Navíc jsem ze zákona nesměl vlastnit cizí měnu a koruna nebyla konvertibilní. Naštěstí někteří veksláci byli naši fanoušci a pro muzikanty měli dobré ceny. Vyměnil jsem tedy našetřené peníze a dal je kamarádovi Čechoholanďanovi, aby je vyvezl za hranice a poslal do Států. Asi za deset dnů jsem dostal výzvu, že mám na letišti v Ruzyni zásilku k proclení. Dva celníci to rozbalili a prohlíželi zbrusu nového legenda. Jeden ho otočil a udiveně povídá „Koukej Fando, voni už to dělaj z umělý hmoty“. Vycítil jsem svoji příležitost (byl jsem úplně švorc) a řekl jsem: „To není skutečná kytara, to je jen taková atrapa na cvičení, aby to nebylo moc slyšet a nerušil jsem sousedy v paneláku.“ „Aha, tak to jo,“ souhlasil ten celník a odložil ovationa stranou. Pak se upřeně zadíval na prázdný originální futrál, vykládaný zlatou mechovkou, a prohlásil: „Ale ten futrál bude drahej.“ Zaplatil jsem pár stovek za futrál a mohl jsem se do toho pustit. (směje se Luboš ještě po letech)
Jednou jsem někde sdílel šatnu s Johnem McLaughlinem, vzal jsem svou akustickou kytaru a začal hrát jeho písničky. On najednou zbystřil, sedl si za piano a začal mě doprovázet. Znělo to fantasticky. A teprve když jsme dohráli, tak jsme si začali povídat o muzice. To je nejlepší způsob seznamování.
Já jsem byl vždycky hrozně protivnej kapelník, a když některý z muzikantů moc chlastal a byl na pódiu ožralej, tak jsem se s ním hodně rychle rozloučil, protože tím ničil práci celé kapely.
Energit byl asi tři čtvrtě roku zakázaný, protože po koncertě v Pečkách se fanoušci neměli jak dostat zpět do Prahy, tak si sedli na koleje a donutili zastavit projíždějící rychlík, do kterého nastoupili a odjeli. Jenže pak přišel zákaz. Na PKS (Pražské kulturní středisko – poznámka redakce) mi poradili, abych jel za předsedou MNV (Místní Národní Výbor – poznámka redakce), který ten zákaz coby jeho iniciátor může odvolat. Tak jsem koupil flašku vizoura a jel za ním. Chvíli jsme spolu diskutovali a on mi po nějaké chvíli řekl, že ho nejvíc naštvalo, když zjistil, že mu fanoušci pošlapali záhonky se zeleninou.
Na závěr ještě redakční pozvánka na výstavu:
Pro úplnost dodejme, že výstava k 70. narozeninám Luboše Andršta je v k vidění pražském Popmuseu v domě U Kaštanu do 6. října. Kapela Energit vystoupí tamtéž letos 6. září.
